Zatímco Shannon ve své mladické nerozvážnosti bratrance vítala s otevřenou náručí, Johan a hlavně Nella už byli zdrženlivější. Tušili, že Deanova návštěva nebude jen tak samo sebou a jak se ukázalo, brzy museli svým zkušenostmi vybroušeným instinktůn dát za pravdu.
Ačkoli s Deanem v hloubi duše sympatizovali, moc dobře věděli, že pro ně jsou sázky příliš vysoké, rychle proto synovce odmítli a dali mu jasně najevo, že o ničem podobném už nechtějí nikdy slyšet. Shannon se s něčím takovým však smířit nehodlala, a proto se na vlastní pěst rozhodla (jako celkem obstojná hackerka) bratránkovi pomoci.
Zabíjení draků je skvěle napsanou krátkou povídkou o tom, kterak se žilo obyčejným lidem za dob Impéria. Živě a až mrazivě uvěřitelně nastiňuje situaci podobnou té naší před rokem 1989, kdy v uvozovkách stačilo držet hubu a krok, obětovat kus své svobody a duše, a vlastně jste se měli relativně dobře. Stejně jako v realitě, i v galaxii Hvězdných válek se našli tací, kteří se, nedbaje na širokou škálu z toho plynoucích hrozeb, rozhodli proti útlaku a bezpráví bojovat. Říkalo se jim rebelové a Dean, byť pomáhal jako technik a ne válečník, byl jedním z nich, a to bylo právě to, co Shannon, vyůstající na dobrodružných románech o hrdinných přemožitelích bájných draků, přinutilo jednat.
Příběh maličko pokulhává pod vahou nezdravé naivity, hlavně co se Shannon týče, ale jinak se čte jedním dechem, bez sebemenšího zaškobrtnutí způsobeného snad nějakou nelogičností či vyloženým ústřelem mimo žánr a lore. Obzvláště se mi pak líbilo použití jazyka, kdy i s vyloženě primitivní angličtinou zvládla autorka psát poutavě a hned od první stany vybudovat atmosféru plně vtahující do děje.
Určitě nejde o záležitost, kterou by musel povinně číst každý fanoušek, nijak to neovlivňuje prakticky vůbec nic dalšího, nicméně z té záplavy povídek, a to nejen v rámci Příběhů z Impéria, se Zabíjení draků určitě řadí k tomu povedenějšímu, co bylo kdy vydáno, a už jen z toho důvodu si alespoň malou pozornost zaslouží.
Na samý závěr dodám už jen třešničku na dortu v podobě pojmenování jedné z lodí jménem 36DD. Nutila mě totiž s úsmvem na rtech k zamyšlení, jak asi přesně autorka na takový název přišla…